Uživatelé často podléhají falešnému pocitu bezpečí. Ten se velmi hezky ilustruje na případu zabezpečení přístupu k programu (a datům v něm spravovaných) pomocí přihlašovacího jména a hesla, které v uživatelích vyvolává falešný dojem, že jsou jejich data zabezpečena, ač si je trochu zkušenější uživatel může v řadě případů snadno přečíst z disku.
Proč o tom hovořím? Není to zas až tak dávno, co se ve webových prohlížečích začala nově vyskytovat funkce pro anonymního prohlížení. V tomto módu by prohlížeč, dle slov tvůrců, neměl zaznamenávat žádné informace o vašem prohlížení. Na první pohled to tak vypadá. Když se přepnete do režimu anonymního prohlížení, chvíli prohlížíte webové stránky, a poté se vrátíte zpět do „standardního režimu“, nic o vašem prohlížení neuvidíte.
Jak však čas od času někdo upozorní, již na druhý pohled tomu tak nemusí být. Do hry totiž vstupují doplňky a zásuvné moduly (či obecně software třetích stran), které tento režim prohlížení nemusí respektovat. V případě Mozilly platí u doplňků hostovaných na serveru Mozilla Add-ons zásada, že při aktivovaném režimu pro anonymní prohlížení nesmějí ukládat žádné informace o prohlížení. U jiných druhů informací to není povinné, ale doporučuje se, aby rozšíření nabízelo možnost volby, jak se v anonymním režimu má chovat.
I přes všemožnou snahu tvůrců nemusí ani to stačit. Hezkým příkladem jsou zásuvné moduly, které si často uchovávají data nezávisle na webovém prohlížeči. Například často používaný Adobe Flash ještě donedávna nerespektoval anonymní prohlížení u „svých cookies“. Verze 10.1 tento problém vyřešila, ale nemějte iluze, že tím byl vymýcen poslední zásuvný modul s tímto problémem.
Funkce anonymního prohlížení je v některých případech bezesporu šikovná. Nežijte ovšem v iluzi, že můžete nabízené „anonymitě“ slepě důvěřovat.